en
Střevní mikrobiom je komplexní ekosystém mikroorganismů osídlujících gastrointestinální trakt člověka. Zahrnuje především bakterie, dále viry, kvasinky a archea. Současné poznatky ukazují, že mikrobiom se významně podílí nejen na trávení, ale také na regulaci imunitního systému, metabolických procesů a signalizaci v rámci osy střevo–mozek. Složení mikrobiomu je individuální a dynamické. Vzniká již perinatálně a dále se formuje vlivem způsobu porodu, časné výživy, stravy, životního prostředí, farmakoterapie (zejména antibiotik) a dalších faktorů životního stylu. Za fyziologický stav je považována eubióza, charakterizovaná vysokou diverzitou a funkční stabilitou mikrobiálního společenství. Naopak dysbióza představuje kvalitativní i kvantitativní odchylku ve složení mikrobiomu, která bývá asociována s řadou patologických stavů. Mikrobiom se podílí na fermentaci nestravitelných substrátů potravy, zejména vlákniny. Klíčovým produktem jsou mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA) – acetát, propionát a butyrát. Tyto metabolity mají významný trofický efekt na enterocyty, posilují integritu střevní bariéry a vykazují imunomodulační a protizánětlivé účinky. Mikrobiota se rovněž podílí na metabolismu žlučových kyselin, syntéze některých vitaminů (např. vitamin K a vitaminy skupiny B) a na kolonizační rezistenci proti patogenním mikroorganismům.
Probiotika
Probiotika jsou definována jako živé mikroorganismy, které při podání v adekvátním množství přinášejí hostiteli zdravotní benefit (ISAPP). Nejčastěji se jedná o bakteriální rody Lactobacillus (nově taxonomicky např. Lacticaseibacillus), Bifidobacterium a vybrané kvasinky, zejména Saccharomyces boulardii.
Je zásadní, že účinky probiotik jsou kmenově specifické, nikoliv rodově nebo druhově obecné. Klinická evidence je nejpevnější u prevence a léčby antibiotiky asociovaných průjmů, u některých infekčních gastroenteritid a u vybraných forem syndromu dráždivého tračníku. V jiných indikacích zůstávají důkazy heterogenní.
Prebiotika
Prebiotika jsou substráty selektivně využívané hostitelskými mikroorganismy, které vedou ke specifickému zdravotnímu efektu. Jedná se zejména o nestravitelné oligosacharidy, jako jsou inulin, fruktooligosacharidy (FOS) a galaktooligosacharidy (GOS). Přirozeným zdrojem prebiotik je zelenina (čekanka, cibule, česnek, pórek), luštěniny a celozrnné obiloviny. Prebiotika podporují růst komensálních bakterií a zvyšují produkci SCFA, čímž nepřímo ovlivňují metabolismus i imunitní odpověď hostitele.
Synbiotika, postbiotika a další koncepty
Kromě probiotik a prebiotik se v současné literatuře používají i další související pojmy:
Synbiotika představují kombinaci probiotik a prebiotik, u nichž je cílem synergický efekt – tedy současné podání živých mikroorganismů a substrátu podporujícího jejich růst.
Postbiotika jsou definována jako neživé mikroorganismy a/nebo jejich složky, které vykazují zdravotní benefit pro hostitele. Patří sem například buněčné fragmenty, metabolity nebo strukturální komponenty bakterií. Výhodou postbiotik je vyšší stabilita a bezpečnost ve srovnání s živými mikroorganismy, což je činí perspektivními zejména u imunokompromitovaných pacientů.
Vedle toho se v odborné literatuře objevují i pojmy: paraprobiotika (též „inaktivovaná probiotika“) – tepelně nebo jinak inaktivované mikroorganismy s potenciálním imunomodulačním účinkem, dale, psychobiotika – probiotické kmeny nebo prebiotika s prokazatelným vlivem na psychiku prostřednictvím osy střevo–mozek, nebo farmabiotika – specificky definované mikrobiální kmeny používané jako terapeutická intervence. Tyto koncepty odrážejí rostoucí komplexitu pohledu na mikrobiom, který již není chápán pouze jako soubor živých bakterií, ale jako funkční metabolický a signální systém.
Klinické souvislosti a modulace mikrobiomu
Dysbióza byla opakovaně asociována s řadou onemocnění, včetně idiopatických střevních zánětů, metabolického syndromu, obezity, diabetu mellitus 2. typu a některých neuropsychiatrických poruch. Kauzální vztahy však nejsou ve všech případech jednoznačně prokázány a mikrobiom je pravděpodobně součástí komplexní patofyziologie těchto stavů. Modulace mikrobiomu zahrnuje dietní intervenci (zejména zvýšení příjmu vlákniny), cílené podávání probiotik, prebiotik nebo synbiotik a v některých případech i další terapeutické přístupy. Střevní mikrobiom představuje dynamický a funkčně významný systém s vlivem na řadu fyziologických procesů. Současný výzkum posouvá jeho chápání od statického „souboru bakterií“ k metabolicky aktivnímu orgánu. Probiotika, prebiotika a nově i postbiotika či paraprobiotika představují nástroje cílené modulace tohoto systému, jejichž klinický význam je však stále předmětem intenzivního výzkumu.